Archive for Květen, 2016

Historie, která nekončí

Napsal jezura. Publikováno v 11. DLD

history_1  
Bücker Bü 131 Jungmann, “Stradivarius of light Aircraft“
Bücker Bü 131 Jungmann byl německý dvoumístný dvouplošný cvičný akrobatický letoun. Letoun navržený konstruktérem švédského původu Andersem J. Andersonem byl poháněn řadovým čtyřválcovým motorem Hirth o výkonu 80 – 105 Hp. První let byl proveden 27. května 1934. Jednalo se o velice zdařilý typ, který se v Německu stal cvičným letounem Luftwaffe, svého obchodního úspěchu se však dočkal i v zahraničí. Jeho licenci zakoupilo Československo, Španělsko, Maďarsko, Japonsko, Švýcarsko a kromě toho byl vyvážen do mnoha dalších zemí světa. V Československu zakoupila licenci v roce 1935 společnost Tatra v Kopřivnici a letoun dostal označení Tatra T-131. V době okupace nacistickým Německem byla výroba v Tatře po dohotovení 35 kusů ukončena a na jaře roku 1939 převedena do továrny Aero Vodochody.
Po skončení druhé světové války bylo rozhodnuto o pokračování výroby. Motor Hirth byl nahrazen domácím čtyřválcovým motorem Walter Minor 4-III a letouny byly označeny jako Aero C-104. Vyráběly se v letech 1946 – 1949 v celkovém počtu 260 ks.
Výroba Bücker Bü 131 Jungmann pokračuje licenčně i dnes ve firmě Historical Aircraft Services Karasiewicz v Polsku. Byla zde v roce 1994 obnovena podle originální předválečné licenční dokumentace Tatry T-131.
Letoun má vynikající letové vlastnosti a patří u pilotů celosvětově k absolutně nejoblíbenějším typům historických letounů. Celková vyváženost letových vlastností a preciznost odezvy řízení mu vynesla zaslouženou přezdívku “The Stradivarius of Light Aircraft“ (Stradivárius mezi lehkými letadly).

Nejmladší ze tří historických kluzáků,

Napsal jezura. Publikováno v 11. DLD

které uvidíte během AirShow a jeho historie:  
_  
_

VT-16 Orlík

V srpnu 1956 vzlétl poprvé výkonný laminární větroň Standard 15, který se později dostal po různých úpravách do sériové výroby jako VT 16 Orlík. Větroň byl původně konstruován Ing. Jiřím Matějíčkem pro plachtařské středisko v Medlánkách, kde vyrobili dva prototypy a sériovou výrobu předali do Orličanu v Chocni. „Orlík“ plně nahradil stárnoucího „Šohaje“ a stal se v poměrně krátké době standardním jednosedadlovým větroněm našich aeroklubů.

VT-116 Orlík II

Letoun vznikl v roce 1963 jako náhrada staršího VT-16. Dostal zcela nový trup s menší čelní plochou a šípovou svislou ocasní plochou. Díky menšímu úhlu nastavení křídel vůči trupu se zlepšily výkony při vyšších rychlostech. Podnik Orličan Choceň (závod Sopotnice) vyrobil v letech 1964 až 1969 asi 220 letounů tohoto typu, které byly po roce 1989 hojně renovovány a asi 60 jich létá dodnes. Zavedením VT 116 se podstatně zvýšila úroveň sportovních výkonů. VT 116 ORLÍK II, jednosedadlový laminární hornoplošník celodřevěné konstrukce. Lichoběžníkové křídlo mezi žebry vyplněno pěnovým polystyrenem, potaženo překližkou a vybaveno brzdícími klapkami. Trup poloskořepina, kryt kabiny z jednoho kusu organického skla odklopný. Plovoucí výškovka vybavena vyvažovací ploškou. Podvozek: pevné kolo a krytovaná ostruha. Letoun o rozpětí křídel 16 m a délce 7,4m má vzletovou hmotnost 345kg. Jeho maximální rychlost byla 220km/h dnes je omezena na 160km/h minimální rychlost pak 62 km/h.

Kudy k nám