Archive for Květen, 2018

Jen dva v Evropě

Napsal jezura. Publikováno v 12. DLD

PREMIÉRA REPLIKY

Caudron G.3

  • Délka: 6.40 m
  • Rozpětí: 13.40 m
  • Výška: 2.50 m
  • Plocha křídla: 27.00 m²
  • Prázdná hmotnost: 420 kg
  • Max. vzletová hmtnost: 710 kg
  • Motor: 1 × Le Rhône 9C rotary, 60 kW
  • Maximální rychlost: 106 km/h
  • Dostup: 4 300 m

Křest

Bratři Gaston a René Caudronovi vyráběli od roku 1909 ve své firmě “Société des aeroplanes Caudron“ v Issy-les-Moulineaux letouny. Caudron G.3 byl navržen Reném a Gastonem Caudronem, jako pokračování jejich předchozího Caudron G.2, pro vojenské použití.

Poprvé letěl v květnu 1914 na letišti Le Crotoy. Následně překonal do té doby Němci držený rekord v délce letu 16 hodin a 28 minut. To je jen příklad úspěchů a slávy tohoto stroje, kterého bylo postaveno 1 423 v továrnách Caudron a celkem ve Francii 2 450 a dalších 400 strojů bylo postaveno v Anglii a dalších zemích.

Jedenapůlplošník Caudron G-III s rozpětím křídel 13,4m a vzletovou hmotností 735 kg byl z počátku řízený nakrucováním křídel, ale poměrně brzy poté bylo toto nahrazeno nesrovnatelně účinnějším příčným řízením křidélky. Pilot seděl v otevřené gondole, v jejíž přední části byl instalován rotační devítiválec Le Rhone 9C o výkonu 80 k.

Již před Válkou byla Escadrilla C.11 in Montmédy vybavena těmito letouny.

Letoun byl velice úspěšný v nasazení jako pokročilý školní, pozorovací a kurýrní. Kvůli slabé výzbroji a nízké letové rychlosti byl od léta 1916 postupně z fronty stahován, zhruba 17000 pilotů bylo na tomto typu vyškoleno. Licenční výroba  byla zahájena v Anglii, Itálii a dokonce Německu.

Z dalších významných úspěchů tohoto stroje nutno uvést v roce 1919 přistání pilota Julese Védrinese na střešní terase  Galeries Lafayette v Paříži v roce  a přelet vrcholu Mont Blancu pilota Durafoura. Za něžné pohlaví za kniplem tohoto stroje mluví ženský výškový rekord pilotky De la Roche a přelet And pilotkou Adrienne Bolland.

Nadační fond letadla Metoda Vlacha připravoval stavbu tohoto zajímavého stroje 8 let.

Původní myšlenka na stavbu repliky vznikla v roce 1994, kdy Vladimír Handlík vyhrál s modelem letounu Caudron G3 Mistrovství světa v holandském Arnhemu a o rok později i Mistrovství Evropy v Polském Deblině. Podklady z francouzských muzeí De Medon a Le Bourget byly k dispozici a mohla být zahájena příprava stavby.

Pro realizaci projektu byl zakoupen australský sedmiválcový hvězdicový motor Rotec R2800 o výkonu 110 k.

Letoun vznikal v dílně Petra Svobody v Brně a po dokončení konstrukce a potažení byl dokončován v dílně leteckého muzea Metoděje Vlacha a také v dílnách v Praze. Instalaci hvězdicového motoru Rotec 2 800 provedli členové nadace Metoda Vlacha. Letoun po dokončení zalétal pilot Ing. Petr Handlík.

Z džungle až k nám, napříč historií

Napsal jezura. Publikováno v 12. DLD

Curtiss P-40N WARHAWK

TYP: P40-N-5CU

Imatrikulace: F-AZKU

Předchzí značka: VH-KTI

Tovární číslo: 29677

Sériové číslo: 42-105915

Když válka vstoupila do roku 1944, bylo rozhodnuto zkusit zlepšit výkon P-40. Konstrukci draku zjednodušit odebráním dvou ze šesti kulometů a změnou materiálu a konstrukce některých dílů tak, aby se snížila celková prázdná hmotnost z 6 400 lb na 6 000 Ib. Přitom se označení typu změnilo na P-40N, poslední operační verze P-40.

První výrobní série tohoto typu P-40N-1-CU byla nejrychlejší s maximální rychlostí 378 mph v 10 500 ft. V následujících sériích byla obnovena výzbroj šesti kulomety. Model P-40N-5-CU první verze s upravenou zadní částí trupu, což zlepšilo zpětný výhled pro pilota.

V roce 1942 pod továrním číslem 29677 byl vyroben i 42-105915 původně určený čínskému letectvu, byl dodán USAAF a působil v 5. operační skupině na Dálném východě. Jeho poslední působiště byla 49. stíhací skupina a na konci konfliktu byl opuštěn na letišti Taji v Papui-Nové Guineji.

 

Drak letadla 42-105915 bez motoru byl objeven Charlesem Darbym v roce 1974, vyzvednut a připraven na přepravu do Aucklandu na Novém Zélandu.

  
V roce 1974 se stal majetkem Malcolma Longa a od té doby byl vystaven na různých místech muzeích: Royal Australian Air Force Point Cook v roce 1977 a Chewing Gum Field Museum mezi 1980 a 1985. Od roku 1985 do roku 1991 byl vystaven na Air World předtím, než byl prodán Jacku McDonaldovi a Johnu Raynerovi a nakonec Murrayi Griffithovi v roce 1997.

Murray Griffith, šéf společnosti Precision Aerospace, se zavázal k obnovení letuschopného stavu 42-105915. Práce byly zakončeny v roce 2002 prvním letem 42-105915 v barvách z doby, kdy ho pilotoval lt. Robert Warren těsně předtím, než se ocitl na letišti Taji.

Christian Amara odcestoval do Austrálie v roce 2007, aby koupil toto konkrétní letadlo. NA jaře 2008 byl registrován F-AZKU a byl jednou z hvězd leteckého festivalu Amicale Jean-Baptist Salis.

   
   

Kudy k nám