Letoun „ Nočních čarodějnic“
Historie letounu
V roce 1927 byl v konstrukční kanceláři Nikolaje Nikolajeviče Polikarpova sestrojen prototyp dvouplošníku U-2, který se stal později legendou sovětského letectva. S více než 40 tisíci vyrobených strojů se patrně jedná o nejvíce vyráběný letoun na světě! Dvoumístný cvičný dvojplošník se vyráběl od počátku roku 1928 a byl všestranně využíván jak v civilním, tak ve vojenském letectvu nastupující generací sovětských pilotů a byl opatřen motory Švecov M-11 o výkonu 86kW – 115hp.
Za druhé světové války sloužil jako cvičný, spojovací, štábní, dopravní, sanitní, bombardovací a průzkumný letoun. Díky jeho tichému motoru ho Němci pojmenovali „Létající šicí stroj“ (Nähmaschine), Sověti mu zase dali přezdívku „Kukuruznik“ (sekáč kukuřice).
A právě díky tichému chodu motoru byl letoun užíván takovým účelům, jako bylo noční zásobování partyzánských jednotek a odvoz raněných, noční řízení letecké palby i noční bombardovací útoky.
Snad nejvíce ho proslavil 46. pluk vojenského ženského letectva, který se účastnil nočních náletů na postavení německé armády. Němci dali těmto ženským jednotkám přezdívku “ Noční Čarodějnice“ (Nachthexen), což bylo příslušnicemi pluku přijato tak, že si samy začaly takto říkat.
–
–
Stroj byl stále vylepšován a v roce 1944 byl přejmenován na počest tragicky zesnulého konstruktéra Polikarpova na Po-2. V poválečných letech se vyráběl licenčně i v Polsku. Výroba byla ukončena až roku 1953. Kukuruznika používal i 1. Československý armádní sbor, po válce i československé letectvo pod označením K-62. Několik letadel Po-2 vlastnily do konce padesátých let i aerokluby Svazarmu.
Létající exemplář
Byl vyroben v Sovětském svazu v roce 1937 pod sériovým číslem 0076. Během druhé světové války sloužil v Rudé armádě a po válce v roce 1945 byl darován Jugoslávské armádě spolu s dalšími asi 80 stroji.
Během služby v Jugoslávské armádě, kde létal s imatrikulací YU-CWJ, byl hvězdicový pětiválcový motor Švetsov M-11 nahrazen českým řadovým invertním šestiválcem Walter 6-III o výkonu 160hp. V této konfiguraci byl letoun v roce 1967 předán armádou do Koroški Aeroklubu Slovenj Gradec. Tam létal dál s imatrikulací YU-CMY až do roku 1975, kdy byl jako neletový uložen v hangáru.
Kompletní citlivá a pečlivá rekonstrukce a instalace nového originálního motoru Švetsov M-11FR o výkonu 160 HP proběhla v Koroški Aeroklubu Slovenj Gradec v letech 2004-2005. Letoun dostal opět marking Jugoslávské armády, imatrikulaci S5-MAY a byl v květnu 2005 úspěšně zalétán. Až do května 2014 úspěšně létal po leteckých dnech, pilotován Alojzem Tretjakem, který se o něj jako jeho patron také vzorně staral.
V květnu 2014 se nám podařilo tento letoun získat a přeletět ho přes slovinské a rakouské alpy do jeho nového působiště v Mladé Boleslavi.
Letoun se zde poprvé předvedl při příležitosti 10. Dobového leteckého dne v červnu 2014 a sklidil zasloužený obdiv a ohlas. Instalace nových originálních pneumatik, jemný finiš desetiletého olétání a návrat k původnímu ruskému vojenskému označení proběhly v zimě 2014/2015 již v Leteckém muzeu Metoděje Vlacha, které je dnes jeho stálým domovem.
