I v roce 2018 legenda WWII a české účasti v ní
Jednou z hvězd HISTORICAL AIRSHOW 2018 bude znovu nádherný Supermarine Spitfire Mk. XVIe.
Je to jedno z letadel, které neodmyslitelně patří k historii českého letectví.
K tomu období, kdy se snad v největší míře našich dějin,
projevila hrdost na to, že jsme češi…
Tento letoun patří k stálicím leteckých dnů a je jedním z již potvrzených strojů,
které se letos objeví na našem letišti v Mladé Boleslavi. Jsme přesvědčeni, že rozhodně patří k letounům k vůli kterým
se vyplatí přijet a užít si dobovou atmosféru HISTORICAL AIRSHOW 2018.
Tento Supermarine Spitfire (sériové číslo B1981687/39) náleží k řadě (LF) Mk.XVIe, jenž se nazývá Hunter,
je totožný s Mk.IX, ale je poháněn motorem Packard Merlin, který byl licenční výrobou motoru Rolls Royce.
Přesný název Packard Merlin 266, o výkonu cca 1370 koní s 330 cm Rotol Constant speed vrtulí. TE184 byl původně
vybaven full-view kabinou (kapkovitá kabina) a také ochranou známkou Mk.XVI. V řadě Mk.XVI byl vyroben jako 1054
kus v Castle Bromwich Factory.
Pokud se budeme držet sériového čísla, TE184 patří k typu Mk.IX a sérii Mk.XVI, a byl vyrobený
mezi prosincem 1944 a červencem 1945.
30. května byl letou dodán k „9MU“ (Maintenance Unit) RAF Crosford. V říjnu ještě téhož roku byl Spitfire
předán „20MU“ RAF Aston Down. V září roku 1946 na novou základnu „6MU“ RAF Brize Norton. Další zastávkou
byla „203 Advanced Flying School“ RAF Stradishall Norfolk v roce 1948 a v roce 1950 pak „607 Squadron RAuxAF“
(Royal Auxiliary Airfoce) RAF Quston.
V červnu roku 1950 byl letoun uskladněn u „33MU“, ale již v listopadu opět uvolněný a přidělený
k „Central Gunnery School“ RAF Leconfield. Tam letoun bohužel utrpěl „poruchu podvozku“. Zpočátku byla
škoda odstupňována na Cat3, ale po přesném vyšetření nehody byla odstupňována na vyšší stupeň Cat5.
Tím skončil letoun vojenskou kariéru po cca nalétaných kulatých 320 hodinách. Spitfire byl předán
k „64 Reserve Center“ v Long Benton (Northumberland) a uskladněn s číslem 6850M.
Již v roce 1952 byl Mk.XVI využíván jako stráž brány. Do roku 1967 zdobil vchod 1855 (Rayton) Sqdn Air Training Corps.
V následujících 10 letech byl letoun zapojen do natáčení filmu „Bitva o Británii“, i když pouze staticky.
V roce 1967 byl přidělen k „71MU“ RAF Bicester a následně k „5MU“ RAF Kemble s „23MU“ RAF Aldergrove a nakonec
k „Ulster Folk and Transport Museum“.
Prvním civilním majitelem tohoto letounu byl známý odborník a znalec Spitfirů Nick Grace.
Poté co se smrtelně zranil při autonehodě převzalo letadlo v roce 1988 Myrick Aviation.
Následovala renovace v Trent Aero Service. Zde byl také zaměněn „kapkovitý vrchlík“ za „high-back“,
takže byl letadlu vrácen bývalý slavný tvar Spitfire. První civilní registrace pak proběhla jako G-MXVI v roce 1989.
Po 39 letech míru, v listopadu roku 1990 se dostal Mk.XVI opět do vzduchu.
Opět již v roce 1995, byl G-MXVI prodán Alainu de Cadenetu. V roce 1999 byl letoun přemalován kvůli focení
na maskování středomořského USAAF, slavného modelu letadla „Fargo Express VIII“. Toto přechodné barevné schéma,
bylo odstraněno a následně bylo provedeno lakování do francouzských barev.
V roce 2001 byl letou vystaven v hangáru „Old Flying Machine Company“ v Duxfordu. V roce 2006 byl TE184 prodán
Pavlu Andrews. Andrews dal Spitfire převézt a částečně restaurovat. K tomuto restaurování náležely také nějaké změny na křídle,
jako například nádrže v křídle byly změněny na (wet wing tanks), opět byly obnoveny „zbraňové pozice“ a zesílen hlavní nosník,
což vyplývalo z předchozího omezení povolení k letu. V únoru 2009 pak získal TE184 neomezené „povolení k letu“ a v zápětí na to
se na konci února uskutečnil v Booker Airfield třetí obnovený let. Pilotem byl tehdy Jonatan Whaley.
Novým vlastníkem se v roce 2011 stal Steven Stead. Letoun byl přeletěn známým zkušebním pilotem Danem Grifithem
dne 20. dubna 2011 z EDTG/Bremgartenu.
Skladován a udržován je v Meier Motors.
Trackback from your site.